Nikolaj Ježov
zestup
Narodil se v Petrohradu. Měl malou, nevýraznou postavu později tak kontrastující s jeho brutalitou. Nijak nevynikal svou inteligencí a získal pouze základní vzdělání. V letech 1909 až 1915 byl zaměstnán jako asistent krejčího a jako dělník v továrně. Mezi roky 1915 a 1917 sloužil v ruské armádě. Několik měsíců před Velkou říjnovou revolucí se připojil k bolševikům. Za ruské občanské války bojoval v Rudé armádě. Po únoru 1922 pracoval v politickém aparátu komunistické strany, většinou jako sekretář různých regionálních výborů strany. V roce 1927 byl přeřazen do distribučního a účetního oddělení komunistické strany a později se stal šéfem tohoto úřadu. Od roku 1929 do roku 1930 byl náměstkem lidového komisaře zemědělství. V prosinci 1930 byl jmenován hlavou několika oddělení strany: oddělení speciálních záležitostí, personálního a průmyslového oddělení. V roce 1934 byl zvolen do Ústředního výboru VKS(b) a od února 1935 do března 1939 byl také předsedou Ústřední komise stranické kontroly (velmi mocný a obávaný orgán, který prováděl čistky ve straně).
Jeho loajalita ke Stalinovi byla bezmezná, což mu v době vzestupu nových kádrů nahrazujících staré bolševiky umožnilo strmý vzestup vzhůru. Fanaticky podporoval čistky a v roce 1935 napsal článek, ve kterém argumentoval, že politická opozice musí nakonec vést k násilí a terorismu. V předvečer Velkého teroru potřeboval Stalin někoho, kdo by s bezmeznou loajalitou vykonával jeho příkazy, a proto zbavil funkce (a později nechal popravit) šéfa NKVD Jagodu (ačkoli i on byl stalinista a tvrdý likvidátor „trockistů“) a nahradil ho právě Ježovem. Kromě toho se Ježov stal členem předsednictva ÚV.
 |
 |
| Zleva:maršál Vorošilov, ministr zahraničí Vjačeslav Molotov, Stalin a Ježov. Po Ježovově pádu Sověti retušovali fotografie, na kterých se bývalý vůdce NKVD objevil. |
V roce 1936 se Ježov dostal téměř na vrchol pyramidy výkonné moci v SSSR, když se stal lidovým komisařem vnitřních věcí (NKVD). Jako šéf této všemocné policie měl za úkol provádět generální čistku v celé sovětské společnosti - především ve straně, v armádě, ve státní správě a mezi elitou.
Nejprve však byl přeorganizován samotný NKVD. Ježov zlikvidoval (většinou i fyzicky) staré kádry (činnost rozvědky byla paralyzována) a nahradil je svými lidmi, kteří se ničeho neštítili. Další předehrou k čistkám bylo zlegalizování fyzického násilí při výsleších proti nejnebezpečnějším zločincům - tedy proti nepřátelům lidu.
Vrchol čistek probíhal v letech 1937 a 1938 a Ježov byl jejich hlavním vykonavatelem, avšak strůjcem a zadavatelem v pozadí byl pochopitelně Stalin. Díky Stalinově taktice se většina samotných obětí domnívala, že za všechno může NKVD v čele s Ježovem a Stalin vůbec netuší, co se ve státě děje. Vrcholem Ježovovy kariéry byla oslava 20. výročí sovětské policie dne 20. prosince 1937, kde byl Ježov oslavován a veleben jako Stalinův nadaný žák.
Pád a poprava
Předzvěstí Ježovova politického pádu bylo jeho jmenování na post lidového komisaře lodní dopravy (duben 1938). Tehdejší praxí bylo, že nepohodlná osoba byla nejprve přeřazena na nevýznamnou funkci a po opadnutí zájmu zlikvidována. Ježov však zatím stále byl i šéfem NKVD. Stalin ale musel již dříve rozhodnout o odstranění Ježova, který měl ruce od krve a věděl příliš mnoho. Nejprve se koncem srpna 1938 dostal na místo Ježovova zástupce Stalinův chráněnec Lavrentij Berija. 11. listopadu 1938 byl Ježov zbaven funkce lidového komisaře vnitřních věcí (NKVD) a 25. listopadu ho Berija nahradil. 3. března 1939 byl Ježov zbaven všech svých funkcí a 10. dubna zatčen. Odmítl se přiznat, že chystal spiknutí proti Stalinovi. 4. února 1940 byl zastřelen. Dopadl tedy stejně jako jeho předchůdce Genrich Jagoda i jeho nástupce Berija o více než 13 let později.